České předsednictví v Radě EU 2009 euroskeptickým pohledem

Ve středu 19.11. proběhla k večeru další ze série besed na aktuální téma, konkrétně na české předsednictví. Téma v poslední době často otevírané a v realitě s většinou utajovaných relevantních informací. Proto se Studentská sekce rozhodla nesnažit se přijít s další besedou, která by se ztratila v davu, ale jako vstupní pohled si vzala euroskeptické paradigma k EU.
Mezi pozvanými hosty byli Ing. Vilém Barák, Mgr.David Hanák známí např. z dříve aktivního portálu euroskeptik.cz, nebo i medializovaní neúspěšní žadatelé o státní dotaci na negativní kampaň před referendem o přistoupení ČR do EU. Za politologickou obec přijal pozvání PhDr. Jan Závěšický z KMVES FSS a spolupracovník IIPS.
Již vstupní euroskeptický pohled vyzýval k debatě poměrně netradiční a očekávání byla naplněna. Jako první vystoupil s příspěvkem PhDr. Jan Závěšický, který se zaměřil na samotný institut předsednictví a jeho podobu v ČR. Otevřena byla otázka i administrativních pracovníků a zazněl např. zajímavý názor, že české předsednictví znamená také urychlení kariéry několika desítkám až stovkám lidí a to až o 15 let.
Z analytické roviny se další příspěvky přesunuly více do roviny filozicko-ideologické. Pohledy Ing. Baráka, který zastupoval konzervativní pohled na svět a politiku EU, a Mgr. Hanáka hájícího liberální postoje vedly k dekonstrukci nadbytečného evropského éthosu o společných hodnotách a evropské demokracii. Demokracie sama o sobě se stala na chvíli hlavním tématem a poté její konfrontace s „údajnou evropskou demokracií“.
Obohacující byla i diskuze nad otázkou, zda má ČR vlastně reálnou možnost díky předsednictví něco zásadního ovlivnit či získat. Odpovědi byly všechny spíše negativní, tedy alespoň co se týče zásadního ovlivnění událostí. Ceněná byla ale např. možnost že se ČR jako poměrně malý a nový stát na mapě světa účastní většiny důležitých celosvětových témat a debat. Kontrováno bylo opět názorem, zda tyto přínosy budou později využitelné pro český stát, nebo spíše pro jednotlivce, kteří se budou v nejvyšších kruzích pohybovat a poté do značné míry mohou využívat znalost prostředí k jiným svým aktivitám a nesetrvají ve státních službách.
Témat bylo otevřeno mnohem více – od vzdělávání v politologických vědách, které podle hostů Hanáka a Baráka často zkresluje logický pohled na věc a že tento pohled si mohou udržet studenti pouze sami a dále ho rozvíjet za pomoci vlastního vzdělávání až po ilustrace některých praktik, které souvisí s prosazováním se v rámci předsednictví.
Celkově se dá beseda hodnotit jako pikantní, v rodinné atmosféře a podnětůplná.

Diskuze o současné politické situaci na Ukrajině

V pořadí již čtvrtá diskuze pořádaná Studentskou sekcí proběhla ve středu 3. 12. Naše pozvání přijal Luboš Palata z Lidových novin, Martin Laryš z katedry politologie z FSS a jako člen publika (a později i přispěvatel do diskuze) se diskuze zúčastnil i generální konzul Ukrajiny pan Asman.
Příspěvek Luboše Palaty byl zpočátku zaměřen na obecnou charakteristiku novodobé Ukrajiny, ale sposléze se vyjadřoval velmi kriticky k současnému stavu a zejména pak s současné premiérce Julii Tymošenkové, kterou počastoval velmi nesmlouvanou kritikou za nejasné vedení země do NATO a potažmo i EU. V této souvislosti prohlásil, že strana Julie Tymošenkové nemůže být evropského rázu již z důvodu svého názvu - Blok Julie Tymošenkové.
Následný příspěvek Martina Laryše detailně popisoval a analyzoval nedávnou situaci, jejíž vyznění nebylo pro současného prezidenta Juščenka příliš pozitivní (hlavní výtky směřovaly k jeho personální politice v vládě).
Do již dost živé diskuze se přihlásil i generální konzul, který jako správný ukrajinský diplomat hovořil Rusky:-). Pam Asman se pokoušel o lavírovaní mezi třemi hlavními proudy ukrajinské politiky - tedy bývalým prezidentem Kučmou, Tymošenkovou a Juščenkem.

Mám-li hodnotit diskuzi jedním slovem, musím použít superlativ "výborná" - brilantní příspěvky, živá diskuze, uvolněná atmosféra.

Doufám, že i následující diskuze nepoleví ve své kvalitě.

Jiří Schneider v kursu Česká zahraniční politika

V úterý 18. listopadu vystoupil na půdě Fakulty sociálních studií v rámci kursu Česká zahraniční politika Jiří Schneider, který po několik let vedl Odbor analýz a plánování na Ministerstvu zahraničních věcí a v současnosti působí v partnerském think-tanku Prague Security Studies Institute. Přednášku připravil ředitel IIPS PhDr. Břetislav Dančák, Ph.D. spolu se Studentskou sekcí ústavu. Pozvaný host, mj. také bývalý velvyslanec ČR v Izraeli, využil svých zkušeností z ministerstva a poskytl studentům výjimečnou možnost nahlédnout pod pokličku přípravy národní zahraničněpolitické koncepce.

Svou přednášku věnoval konkrétně koncepci Priority České republiky v rámci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Ta vznikla v letech 2003 a 2004. Představil metodiku, která byla při přípravě dokumentu použita: rozdělení priorit do dvou košů na tematické a teritoriální, práce s korelací okruhů z obou košů a zpětná revize dosavadního přístupu. Zdůraznil také nutnost pracovat s vědomím limitů v materiálních i lidských zdrojích státu, zohledňovat dosavadní zájmy a již vybudované „pozice“ státu v určitých oblastech (pro ČR např. v oblasti prosazování lidských práv) a konečně také vyhledávat shodu státních zájmů s realizovanými politikami EU. Jiří Schneider upozornil, že smysl koncepcí není pouze ve „vytyčení směru“, ale i v otevřené deklaraci státních zahraničněpolitických cílů, na kterou samozřejmě reagují státy ostatní. V závěru se host se studenty podělil o svůj názor na praktický dopad dokumentů tohoto typu na zahraniční politiku země.

Luboš Dobrovský na Fakultě Sociálních studií

V rámci minisérie přednášek v kurzu České zahraniční politiky vystoupil 25. 11. 2008 na půdě fakulty bývalý velvyslanec České republice v Rusku Luboš Dobrovský. Mimo postu velvyslance zastával Dobrovský po roce 1990 místa vedoucího Kanceláře prezidenta republiky a ministra obrany v první federální vládě. Luboš Dobrovský mluvil bez obalu a věcně o našich vztazích k Rusku a o stále nejistě formulovaném postoji k Rusku a o potřebě vytvořit jasnou politiku v rámci Unie.
Po roce 1989 se Češi dostali z ruského vlivu dříve, než na to bylo Rusko samo připravené. Najednou se z jejich ohromného teritoria dřívějšího vlivu dostávali středoevropské země v čele s námi. Dobrovský zdůraznil význam rychlého odchodu vojsk Varšavské smlouvy (zásluho generála Šedivého a poslance Kocába) jako další citlivý bod ve vztazích k Rusku.
Podle Dobrovského není česká zahraniční politika dostatečně razantní, nejedná rozhodně a konzistentně a tříští se mezi několik center usilujících o vliv – ministerstvo zahraničí, prezident a opozice. Zejména posledně jmenovaný prvek výrazně působí, protože není období, kdyby opozice neměla diametrálně odlišný názor na zahr. politiku a neměnil se tak kurz při každé změně vlády. Klid zbraní tak nastal snad jen za trvání Opoziční smlouvy, kdy zahraniční politika ustoupila domácím problémům.
Dobrovský upozornil, že ačkoliv Rusko kulturně do Evropy patří, současný, téměř až diktátorský režim vládnoucích elit, rozhodně rysy demokracie evropského střihu nemá. Úkolem ČR by mělo být nadále působit aktivně v strukturách NATO a EU a zasadit se o tvorbu jasné koncepce ve vztahu k Ruské federaci.

Páté promítání Filmového klubu