Turecko: Současné politické výzvy
Poslední den konference byl věnován současným politickým problémům Turecka, především ve vztahu k lidským právům, stavu demokracie v Turecku a v neposlední řadě arménsko-tureckým vztahům ve stínu debaty o genocidě Arménů. Přednášející posledního dne konference, všichni etničtí Kurdové, ačkoli nezkušení na akademické půdě, mají k těmto tématům velice blízko v každodenním životě, a proto jejich vystoupení bylo netrpělivě očekávaným bodem programu. Moderátorka akce a spoluorganizátorka projektu, Šárka Dušková, otevřela první panel srdečným poděkováním účastníkům a zdůrazněním jejich přispění k celé konferenci.
První panel
První panel byl otevřen Erkanem Toyem z Pamukkale university, který ve stručnosti představil Turecko a jeho kulturní i historické krásy. Zdůraznil pozici Turecka jako regionální mocnosti, ale především jako země na pomezí mezi východní a západní, islámskou a křesťanskou kulturou. Pro svou geopolitickou pozici i výjimečnou historii je Turecko státem s mnoha specifiky i kontroverzemi, na což ve své prezentaci Erkan Toy také upozornil.
Na zahajující řeč navázal příspěvek Nur Öner z Hacettepe University, Ankara, která se zaměřila na problémy lidských práv v Turecku a to ze dvou úhlů pohledu – na ty, vyplývající přímo z ideologicky zaměřené struktury státu, a na ty objevující se v praxi. Příspěvek byl ukončen několika návrhy na zlepšení situace a to především přijetí nové, lidská práva respektující ústavy, která nebude výsledkem ideologického puče a paranoi z vnitřního nepřítele, ale zakotvením univerzálně platných občanských principů.
Příspěvek Serhata Cana Sevima se zaměřil na spíš vnější dimenzi turecké politiky, a to turecko-arménské vztahy s ohledem na problém uznání arménské genocidy tureckou vládou. Pan Sevim dal do souvislosti problém s uznáním genocidy právě s převládající nacionalistickou ideologií v Turecku a vzdělávacím systémem, který má daleko do objektivity. Zdůraznil rozpolcení turecké společnosti v této záležitosti, která je považována za velice citlivou, a zhodnotil možné kroky, které mohou napomoci zlepšení vztahu mezi oběma zeměmi. Svůj příspěvek uzavřel vyjádřením naděje k pozitivní změně v Turecku, které se dle jeho slov mění. Emotivním okamžikem především pro zúčastněné Armény bylo jeho otevřené vyjádření lítosti nad tím, co se stalo v letech 1895, 1909 a 1915.
Posledním přispívajícím prvního panelu byl Ramazan Önder z Istanbul university, který se zaměřil na tabuizované fenomény Turecka. Příspěvek, rozdělený do čtyř částí podle jednotlivých tabu, pojednával nejprve o kontroverzi používání slov Kurdistán, které je v Turecku považováno za projev separatismu a tedy zakázáno. Dále pan Önder mluvil o problematice arménsko-tureckých vztahů a nepřijatelnosti jakékoli diskuse o arménské genocidě uvnitř Turecka. Za další tabu byla označena role armády, která, označována za ochránce sekularismu, fakticky v tureckém státě drží rozhodující moc, což se jeví jako značně nedemokratické. Posledním bodem příspěvku byla kritika turecké ústavy a především jejích tří kontroverzních nezrušitelných článků o ochraně republiky, které jsou kvůli své vágní formulaci často efektivně využívány k likvidaci opozice.
Diskuse
Diskusní část prvního panelu tureckého dne zahájila otázka Shushan Harutunuyan na Serhata Sevima, zdali by kurdská menšina v Turecku mohla profitovat z uznání genocidy Arménů. Na odpovědi, že uznání arménské genocidy by znamenalo tak značnou pozitivní proměnu turecké politiky, že celkově stav respektu k lidským právům, a tedy k právům menšin a potažmo Kurdů, by zaznamenal významný pozitivní posun také, se shodli jak Serhat Sevim, tak Ramazan Önder. Další otázkou, položenou publikem, byl zájem o konkrétní případy porušování lidských práv, se kterými se účastníci setkávají v každodenním životě. Faktické zkušenosti byli schopni doložit všichni z nich, od Semiha Kurta, který v mládí trpěl obrovskými problémy ve škole kvůli neznalosti tureckého jazyka, po Ramazana Öndera, který se kvůli své etnické příslušnosti stává téměř denně terčem nesnášenlivých reakcí. Nur Öner zase jako žena vnímá jako porušování svého lidského práva zákaz nošení hijábu na tureckých universitách. Tornike Metreveli poté navázal svým dotazem na existenci vzdělávacích programů či speciálních menšinové politiky vůči Kurdům. Pan Önder jako dotázaný reagoval negativně. Moderátorka panelu, Šárka Dušková, poukázala na fakt, že tato situace byla a je způsobena především tím, že Kurdové stále dle ústavy nejsou uznáni menšinou. Proto, i kvůli celkové nechuti společnosti uznat kurdskou národnost, jakékoli oficiální menšinové politiky vůči Kurdům tabuizovanou záležitostí. Klára Bažantová dále stočila diskusi na široce známý rozvojový projekt výstavby přehrad GAP, který má přinést do krajiny rozvoj, na druhou stranu zatopit jedno z nejvýznamnějších míst kurdské kultury, historické město Hasankeyf. Názor Ramazana Öndera se může jevit jako poněkud překvapivý, ale dle jeho slov město kulturně stejně chátrá, a pro Kurdy je momentálně mnohem důležitější se soustředit na budoucnost než na minulost, neboť chudoba a nezaměstnanost v kraji je opravdu žalostná.
Druhý panel
Druhý panel konference byl zahájen panem doktorem Emilem Souleimanovovem z Karlovy univerzity. Jeho příspěvek byl především zamyšlením nad původem kontroverzní politiky Turecka vůči menšinám, jeho neustálého strachu z vnitřního nepřítele, a predikcí možného budoucího vývoje. Pan Souleimanov nejprve zdůraznil rozpolcenost turecké společnosti na několika úrovních – sekularismus vs. Islám, modernismus vs. konzervatismus, východ vs. západ – a že konflikty mezi těmito úrovněmi jsou důležitou determinantou turecké politiky. Další hlavní determinantou, již z dob Otomanského impéria, je etnická barvitost obyvatel území tzv. Anadolu. Mustafa Kemal Atatürk tuto barvitost v rámci budování silného sekularizovaného státu a především nacionalismu, na kterém je postaven, vyměnil za nově vytvořené turecké občanství pro všechna etnika státu. Dle hesla „ať je šťastný, ten kdo je Turek“ byla prosazována silná asimilační a restriktivní politika vůči menšinám a především vůči téměř patnácti milionovým Kurdům. Atatürkova idea „turectví“ je poté dodnes hlavním zdrojem etnické diskriminace Kurdů.
V souvislosti se silnou populační expanzí Kurdů i s vytvořením Iráckého Kurdistánu s podporou USA však pan Souleimanov zmiňuje možné narůstající teritoriálně separatistické nároky Kurdů, jež nebude možné ignorovat. V souvislosti s tímto problémem vyslovil velice zajímavou teoretickou myšlenku o transformaci tureckého státu na stát nezaložený primárně na tureckém nacionalismu, ale na společných hodnotách a kultuře Kurdů a Turků jako rovnoprávných etnik nového státu, jenž by mohl nést například jméno Anadolu. Jako spojující faktor obou etnik by dle pana Souleimanovova mohl fungovat Islám.
Dalším přispěvatelem panelu byl pan Petr Kubálek, český kurdolog. První příspěvek, nazvaný Kurdský tribalismus, pojednával o roli klanů v současné kurdské společnosti, především její hierarchizaci a tradicionalismu. Důležitým bodem příspěvku byl koncept cti, udržovaný klany, přičemž se pan Kubálek dotkl témat jako krevní msta a výkup z krevní msty, stále živé praktiky na jistých místech Kurdy obývaných území.
Druhým příspěvek Petra Kubálka pojednával o Jezídském náboženství, tradičním náboženství Kurdů. Zmiňoval se o jeho praktikách i kořenech a zdůraznil jeho roli jako původního sjednocujícího elementu Kurdů předtím, než se islamizovali. Na druhou stranu zajímavě srovnal jeho společné body s křesťanstvím i Islámem a především zajímavé shody se Zoroatrismem a Súfismem.
Diskuse
Diskusi následující po druhém bloku konference vedla otázka Kláry Bažantové na pana Souleimanovova, jaká je dle jeho názoru nejlepší politika vůči Kurdům v současném Turecku, resp. co by byl jeho návrh vládě. Anna Kurdgelashvili se pokusila o srovnání menšinových politik Turecka a Gruzie.
Turecký kulturní večer
Třetí mezinárodní večer ukončil třídenní blok konferencí. Kurdská skupina představila zemi svého původu, Turecko. Autentická videa, dechberoucí obrázky a výborná kuchyně přeplněná tradičními pochutinami nalákaly velké publikum. Zatančili jsme si turecké tradiční tance, zavzpomínali na turecké cestovatelské zážitky a mnoho cest do budoucna naplánovali.
Zhodnocení konference
Třídenní blok konferencí v angličtině s tématy přednesenými lidmi, kteří realitu politických výzev žijí každý den, byl novou zkušeností pro Fakultu sociálních studií. Konferenční setkání vyvolala zájem studentů a propojení formální a neformální sféry přineslo kýžené ovoce. Živé aktuální diskuse po příspěvcích byly známkou velkého zájmu studentstva.
Akce je výrazným elementem jarního semestru 2010, rozšiřující oblast zájmu studentů a obohacující aktivity SS IIPS. Hluboce doufáme, že se nám v budoucnu podaří takovýchto setkání uspořádat více, a že je uchopíme ještě lépe.
zpracovala Klára Bažantová a Šárka Dušková
SS IIPS, Be International, o. s.
